Poslední dny Johna Lennona
The Last Days of John Lennon
(A Personal Memoir)
Autor:Frederic Seaman
Vydáno:Birch Lane Press(Carol Publishing Group), New York 1991/Paseka, Praha, 1996(238stran, 17 fotografií, 142Kč)
ISBN:80-7185-044-6
V roce 1979 byl Frederic Seaman najat jako osobní asistent Johna Lennona a byl
s ním v každodenním styku posledních dvacet měsíců jeho života. V té době žil Lennon
už pátým rokem v dobrovolné izolaci v proslulém nájemním domě Dakota v New Yorku
společně s Yoko a se svým čtyřletým synem Seanem. Většinu svého času v té době trávil
sledováním televize, četbou knih, vařením a péčí o svého malého syna.
Frederic Seaman ve své funkci osobního asistenta vykonával mimo jiné povinnosti
pobočníka, řidiče, společníka a působil tímto způsobem coby spojka s okolním světem
(mimochodem - taky si s Johnem zahrál na několika demosnímcích a jednou se pěkně společně
zkouřili lysohlávkami). Kniha je skvělým a opravdovým Lennonovým portrétem, odhalujícím jeho méně známou
stránku, člověka trýzněného nejistotou, pochybnostmi o vlastním já a nenaplněnými
touhami. Autor očividně neměl v lásce Yoko Ono, která je zde vylíčena jako chladná a
vypočítavá fúrie, mající Johna plně ve své moci(viz kapitoly Retrográdní Merkur a Matka
představená). Poslední třetina knížky pak popisuje průběh Johnova tvůrčího znovuzrození,
jež vyvrcholilo jeho posledním a nejúspěšnějším albem Double Fantasy. By the way,
Yoko se s ním v té době už chtěla rozvést, ale jakmile John začal pracovat na
Double Fantasy tak obrátila a cítíce příležitost chtěla si taky ukrojit z koláče slávy.
Ukázka:
... Vyzval mě, abych se posadil naproti němu, a zapálil znovu zbytek jointa, kterého kouřil. Nějakou
dobu jsme si ho navzájem předávali, pravda, zprvu poněkud neohrabaně. Vyprávěl mi, že četl o dalekém
tibetském klášteru v Himalájích, kde mniši tráví život v přísné izolaci a meditacích. "Znáš kundalini
jógu?" zeptal se. Přiznal jsem, že ne. "Když si odepřeš tělesné požitky, zejména sex..." popotáhl rychle
z cigarety a chvíli trvalo, než vypustil hustý kouř do slabě osvětleného obýváku, "dole v páteři je taková
věc," zakašlal a jointa mi podal, "vypadá jako tenká zatočená spirála." Malinko jsem si popotáhl a snažil
se pochopit jeho nesouvislou řeč. "Jestliže vytrváš a dodržuješ celibát po delší čas," pokračoval John,
"rozvine se a prorůstá páteřním kanálkem." Podal jsem mu zbytek kuřiva a on si před zakončením svého
přerušovaného monologu musel ještě zavdat. "Můžeš dospět do vyšších stupňů vědomí, což záleží na tom,
jak vysoko se ti ta věcička v páteři dostane, rozumíš." Přikývl jsem. "Jestliže si dostatečně dlouho
odpíráš jídlo a sex," blížil se John s rostoucím nadšením k pointě, "proroste ti to až do hlavy - a stane
se z tebe jasnovidec.!"
Seděl jsem tam, ústa dokořán. Nejen že jsem byl dost mimo po vynikající trávě, ale
navíc se mi hlavou honila myšlenka, jestli mu to nenakukala Yoko, aby nějak vysvětlila krach jejich
sexuálního života. John si nejednou stěžoval, že "nikdy nedostane". Úplně jsem ji viděl jak mu říká:
"Tak, Johne, když nebudeme šukat, staneš se jasnovidcem. Měli bychom to vyzkoušet." ...
