John Lennon
Písání
In His Own Write




Autor: John Lennon
Vydáno: Simon and Schuster, New York, 1965/Argo, Praha, 1996(105 stran, 139Kč)
ISBN:80-7203-003-5

První knížka Lennonových povídek a básníček, která se dokonce dočkala uvedení na divadelních prknech( údajně s ne moc velkým úspěchem). Knížka je opět doplněna řadou malůvek od Džona Lemouna. Český překlad tohoto těžko překladatelného dílka s úspěchem zvládnul Petr Kopet.

Ukázka:
Randolfův večírek
   Byly vánoční spratky a Randolph byl sám.Kdepak byli všichni jeho dobří kámošové. Beďa, Dáva, Niky, Alice, Bivoj, Frýba, Vilma, Nigo, Alfred, Cézar, Stáňa, Frenk, Tom, Harry, Chrudoš, Harold? Kdepak dnes asi sou? Randolf se sputně pokýval na svoji jedinou váleční polednici od taťky, který tam nebydlel.
   "Nechrápu, že jsem tak popuštěný právě v den, kdy by člověk štěkal alespoň pár kámošů?" myslel si Reverendolf. V každém skřípadě pokračoval ve ztopení stropečku a ve vánočních příkravách. Z ničeho hic se o zvalo veselé zalepání na dveře. Kdo ale kdo to asi ťuká na moje dveře? Opepřel a tam stál tam kdo? nikdo jiný než jeho kámošové. Beďa, Dáva, Niky, Alice, Bivoj, Frýba, Vilma, Nigo, Alfred, Cézar, Stáňa, Frenk, Tom, Harry, Chrudoš, Harolb, že?
   Pojďte dál staří kámošové parťáci a druzi. Řandolf je výkal se šťastným výmazem ve tváři. Vešli dovnitř za veslého vtipkání a břvali:"Veseré svrátky R. Andolfe." a jiné srdečné, a pak se na něj všichni skančili a bušili ho prudkými ranami volajíce: "Celer ty roky, co známe, sme tě neměli rádi. Nikdy si ve skutečnosti neblil jedním z nás, ty pako." Víte, oni ho zabili, ale aspoň neumřel sám, že? Tak strastné a věšelé Randolfe, starý kámo, parťáku.


Nespokojený Frank
   Frank se podíval na stůl, téměř se neodvažuje na stůl podívat.
   "Nesnáším ten stůl," řekl "Mám v domě zatracenej starey stůl." Poté se podíval na hodiny:"K čertu s těma hodinama v mým domě,"řekl Frank, neboť to byl jeho dům, že. Po chvilce jeho zrak spočinul na křesle samotné jeho matky. "To křeslo se mi ani trochu nelíbí," ukastal. "Jen se podívejte na ten kraberec celý hnusný a šupinavý. Jak mám zvláládnout všechno to hárámpádím nepařátek. Neisem nic než otrok, ke kerému všickni vzhlížejí s páprdáním a lidi se chechtají a brumkají mě před zraky celýho svěda. Co jen mi zpívá, než táhnout to dál? Jak? Cokap nemám svůj vlastní živůtek, abych dělal jen co musím pořád ulízat a párat se vo ten moje zatracenej starey dům?" Frank šel za svojí starou njemou matkou, kerám s ním sále ještě žala. "Čemu se chechtáš, ty stará njemá křusko?"
   Copa nemám dost sravostí i bez tvýho kravání v kútě?" S těmito slovy se Frank potavil a kopl ji rovnou do hlavy. "To máš za to chechtání, ty zavracená stanná šildo." "Tu křusku nesnáším," řekli si s křivícím úsměvem pro sebe.
   "Já tuhle blbou kůlnu prodám a i rochněž taki tebe mami."
   A tak to všechno prodal a odjel ze země a usadil se v jiné zemi, kde se mu nelíbilo ani zpoloviny tak jako ve staré dobré anglické domovině s jeho stařičkou rozkušnou stařičkou roztomilou matkou, o kteráže přišel(Frank) z důvodů špatné sklizně. Což jedom ukáže, co všechno se může sát.


Homepage